Reflection on Islamic methodological approaches through the metaphor of depth-similarity = Refleksija nad islamskimi metodologičeskimi podchodami čerez metaforu glubinopodobija = Tereң-ұқsastyқ metaforasy negizinde islamdyқ әdisnamalyқ tәsilderge refleksija
The article reflects on Islamic methodological traditions in terms of the metaphor of depth-similarity in order to understand the existence of simultaneously existing and sometimes divergent methodological approaches and to realise the impossibility and even the danger of reducing them to a single m...
Autres titres: | Refleksija nad islamskimi metodologičeskimi podchodami čerez metaforu glubinopodobija Tereң-ұқsastyқ metaforasy negizinde islamdyқ әdisnamalyқ tәsilderge refleksija |
---|---|
Auteur principal: | |
Type de support: | Électronique Article |
Langue: | Russe |
Vérifier la disponibilité: | HBZ Gateway |
Journals Online & Print: | |
Interlibrary Loan: | Interlibrary Loan for the Fachinformationsdienste (Specialized Information Services in Germany) |
Publié: |
2025
|
Dans: |
Chabaršy. Dintanu serijasy
Année: 2025, Volume: 41, Numéro: 1, Pages: 104-115 |
Sujets non-standardisés: | B
Conservatism
B metamodernizm B islamdyқ әdisnamalyқ dәstүrler B depth-similarity B tereңdik-ұқsastyқ B metamodern B konservatizm B Islamic methodological traditions B metamodernity B islamskij modernizm i neomodernizm B Islamic modernism and neo-modernism B islamdyқ modernizm žәne neomodernizm B glubinopodobie B islamskie metodologičeskie tradicii |
Accès en ligne: |
Volltext (kostenfrei) Volltext (kostenfrei) |
Résumé: | The article reflects on Islamic methodological traditions in terms of the metaphor of depth-similarity in order to understand the existence of simultaneously existing and sometimes divergent methodological approaches and to realise the impossibility and even the danger of reducing them to a single methodological algorithm, which can not only significantly narrow the epistemological framework of theological research, but can also lead to a halt in theological thought itself. In the beginning. Then an attempt is made to reflect on Islamic methodology in terms of the metaphor of depth-similarity proposed by the founders of the metamodern concept to reveal various forms of depth of comprehension of being. Using the metaphorical concept of depth we correlate Islamic methodological approaches with different types, which allowed us to trace the transformation of ontological foundations in different methodological traditions, as well as epistemological strategies that affect not only the specificity of theological methodology, but also the worldview of the theologian as a whole. V statʹe osuščestvljaetsja refleksija nad islamskimi metodologičeskimi tradicijami v terminach metafory glubinopodobija, s tem, čtoby, ponjav naličie odnovremenno suščestvujuščich i poroj raznopoljarnych metodologičeskich podchodov, osoznatʹ nevozmožnostʹ i daže opasnostʹ svedenija ich k edinomu metodologičeskomu algoritmu, čto možet ne tolʹko značitelʹno suzitʹ gnoseologičeskie ramki teologičeskich issledovanij, no i privesti k ostanovke samoj teologičeskoj mysli. Vnačale rassmatrivajutsja osnovnye islamskie metodologičeskie tradicii saljafov, mutakallimov, sufiev i faljasifov, dlja kotorych metodologičeskoj oporoj javljajutsja tradicionnye predanija, odnako ich mesto v rjadu drugich metodov varʹiruetsja v zavisimosti ot togo ili inogo podchoda, čto i javljaetsja pričinoj metodologičeskich raznočtenij. Dalee analiziruetsja specifika ponimanija samoj tradicii i otnošenie k nej, čto pozvoljaet vyjavitʹ specifiku fundamentalistskoj, konservativnoj, modernistskoj, neomodernistskoj metodologii, a takže zaroždajuščijsja v nastojaščee vremja metodologii metamoderna. Zatem osuščestvljaetsja popytka refleksii nad islamskoj metodologiej v terminach metafory glubinopodobija, predložennoj osnovateljami koncepcii metamoderna dlja raskrytija različnych form glubiny postiženija bytija. Ispolʹzuja metaforičeskij koncept glubiny nami osuščestvleno sootnošenie islamskich metodologičeskich podchodov s raznymi vidami, čto pozvolilo prosleditʹ transformaciju samich ontologičeskich osnovanij v raznych metodologičeskich tradicijach, a takže gnoseologičeskich strategij, vlijajuščich ne tolʹko na specifiku metodologii teologii, no i na mirovozzrenie teologa v celom. В статье осуществляется рефлексия над исламскими методологическими традициями в терминах метафоры глубиноподобия, с тем, чтобы, поняв наличие одновременно существующих и порой разнополярных методологических подходов, осознать невозможность и даже опасность сведения их к единому методологическому алгоритму, что может не только значительно сузить гносеологические рамки теологических исследований, но и привести к остановке самой теологической мысли. Вначале рассматриваются основные исламские методологические традиции саляфов, мутакаллимов, суфиев и фалясифов, для которых методологической опорой являются традиционные предания, однако их место в ряду других методов варьируется в зависимости от того или иного подхода, что и является причиной методологических разночтений. Далее анализируется специфика понимания самой традиции и отношение к ней, что позволяет выявить специфику фундаменталистской, консервативной, модернистской, неомодернистской методологии, а также зарождающийся в настоящее время методологии метамодерна. Затем осуществляется попытка рефлексии над исламской методологией в терминах метафоры глубиноподобия, предложенной основателями концепции метамодерна для раскрытия различных форм глубины постижения бытия. Используя метафорический концепт глубины нами осуществлено соотношение исламских методологических подходов с разными видами, что позволило проследить трансформацию самих онтологических оснований в разных методологических традициях, а также гносеологических стратегий, влияющих не только на специфику методологии теологии, но и на мировоззрение теолога в целом. Maқalada islamdaғy metodologijalyқ dәstүrlerge tereң refleksija žasalady. Bұl refleksijany žүzege asyru үšin metamodern tұžyrymdamasynan alynғan «tereңdik ұқsastyғy» (depth-likeness) metaforasy қoldanylyp otyr. Islamdyқ oj keңistiginde қatar ḟmir sүrip žatқan, kejde bir-birine mүldem қarama-қajšy bolyp kḟrinetin әdistemelik tәsilderdiң baryn eskere otyryp, olardy bir ғana әmbebap әdistemelik žүjege syjғyzu - ғylymi tanym šekaralaryn taryltyp қana қojmaj, teologijalyқ ojdyң ḟz ḟmiršeңdigin žoғaltuyna da әkelui mүmkin ekendigi atap ḟtiledi. Zertteudiң alғašқy bḟliminde saljaftar, mutakallimder, sopylar men mұsylman fәlsәfašylarynyң metodologijalyқ baғdarlary taldanady. Olardyң barlyғy dәstүrli riuajattarғa sүjense de, bұl dәstүrdi ұғynu men қoldanu tәsilderi әrtүrli - osy ajyrmašylyқtar islam әdisnamasyndaғy tereң iški kelispeušilikterdi tudyrady.Osymen қosa, maқalada islam dәstүrine degen қatynastyң tarichi-filosofijalyқ ėvoljucijasy saralanyp, fundamentalistik, konservativtik, modernistik, neomodernistik žәne қazirgi қalyptasyp kele žatқan metamoderndik kḟzқarastardyң ajyrmašylyқtary ašylady.«Tereңdik ұқsastyғy» metaforasyn қoldanu arқyly islamdyқ әdisnamalyқ tәsilder bolmysty tanymnyң әrtүrli қabattarymen salystyrylady. Bұl tәsil islamdyқ tanym žүjesinde tek әdis қana emes, teologtyң bүkil dүnietanymyn, onyң bolmysқa, Құdajғa žәne adamғa degen қatynasyn ajқyndajtyn irgeli negiz degen tұžyrym žasalady. Мақалада исламдағы методологиялық дәстүрлерге терең рефлексия жасалады. Бұл рефлексияны жүзеге асыру үшін метамодерн тұжырымдамасынан алынған «тереңдік ұқсастығы» (depth-likeness) метафорасы қолданылып отыр. Исламдық ой кеңістігінде қатар өмір сүріп жатқан, кейде бір-біріне мүлдем қарама-қайшы болып көрінетін әдістемелік тәсілдердің барын ескере отырып, оларды бір ғана әмбебап әдістемелік жүйеге сыйғызу - ғылыми таным шекараларын тарылтып қана қоймай, теологиялық ойдың өз өміршеңдігін жоғалтуына да әкелуі мүмкін екендігі атап өтіледі. Зерттеудің алғашқы бөлімінде саляфтар, мутакаллимдер, сопылар мен мұсылман фәлсәфашыларының методологиялық бағдарлары талданады. Олардың барлығы дәстүрлі риуаяттарға сүйенсе де, бұл дәстүрді ұғыну мен қолдану тәсілдері әртүрлі - осы айырмашылықтар ислам әдіснамасындағы терең ішкі келіспеушіліктерді тудырады.Осымен қоса, мақалада ислам дәстүріне деген қатынастың тарихи-философиялық эволюциясы сараланып, фундаменталистік, консервативтік, модернистік, неомодернистік және қазіргі қалыптасып келе жатқан метамодерндік көзқарастардың айырмашылықтары ашылады.«Тереңдік ұқсастығы» метафорасын қолдану арқылы исламдық әдіснамалық тәсілдер болмысты танымның әртүрлі қабаттарымен салыстырылады. Бұл тәсіл исламдық таным жүйесінде тек әдіс қана емес, теологтың бүкіл дүниетанымын, оның болмысқа, Құдайға және адамға деген қатынасын айқындайтын іргелі негіз деген тұжырым жасалады. |
---|---|
ISSN: | 2521-6465 |
Contient: | Enthalten in: Chabaršy. Dintanu serijasy
|
Persistent identifiers: | DOI: 10.26577//EJRS202541110 |